Ahoj!
Poslední víkend v lednu jsme měli s Tomem menší sešlost a povídání o Bali tady v místní vesnické hospůdce. Alespoň jsme si mysleli, že to bude pro pár lidí. Když nás po našem příjezdu oslovila paní z místního zastupitelstva obce, jestli nechceme udělat nějaké povídání o našem roce na Bali, tak jsme si řekli proč ne. Čím víc se konání akce blížilo, tím nám všichni z okolí povídali, že to vypadá, že se tam chystá celá vesnice. Nějak jsme to neřešili. Ale pak jsme si začali řikat, co když opravdu přjde tolik lidí? Představovali jsme si, že budeme povídat pro pár lidí a bude to fajn. Už jenom to, že mi řikali, že budu muset mluvit do mikrofonu. To se mi vůbec nelíbilo 😀 Nejsem vůbec ten typ co by měl rád vystupování před lidmi. Jenom nějaký prezentování ve škole byla pro mě noční můra.
A kdybychom věděli, že příjde tolik lidí, asi bychom na nic takovýho nekývli 😀 Opravdu byla plná hospoda.
Ale po pár větách, kdy jsme si zvykali, to nakonec ani nebylo tak hrozný. Ani to mluvení do mikrofonu. Nějak jsem to ani nevnímala. Chtěli jsme, aby se lidi ptali v průběhu našeho vyprávění. A opravdu to byla taková příjemná konverzace. Sice jsme si mysleli, že se budou ptát víc, ale i tak to bylo fajn. Několikrát jsme obecenstvo i pobavili našema historkama 😀
Protáhli jsme to teda přes dvě hodiny a asi zázrakem jsme udrželi pozornost diváků i na takovou dobu. Po skončení se nám sypaly jen samé pozitivní ohlasy. A vlastně i pár dní potom, takže snad se to opravdu líbilo.
Nakonec jsme konstatovali, že to nebylo tak hrozný povídat do mikrofonu před tolika lidma. Ale nikdy bych do sebe neřekla, že něco takovýho někdy udělám 😀
Takže ještě jednou děkujeme všem co si přišli poslechnout naše vyprávění o roce na Bali! 🙂
A děkujeme za zmínku na stránkách obce.
