Odložím si tady střípky z prvního měsíce na Tenerife. Zatím jsme jen prozkoumávali blízké okolí, kde jsme byli ubytovaní. Výlety po ostrově už brzy budou. A jestli se chcete pobavit, na konci bude vtipný příběh, jak jsme se zavřeli na balkoně 😀
Okolí Costa Adeje
Playa de Troya
Západ slunce z našeho apartmánu
Playa de las Americas
Náš super bazén, který máme v areálu apartmánů
K bazénu patří i kočky 😀
Všechny kafíčka a obídky na balkoně si mooc užíváme 🙂
Ano, když jsme se nastěhovali do novýho apartmánu, tak potřeboval trochu víc úklidu.
Výlet do IKEA pro pár nezbytností
Procházka směrem do Los Cristianos
Zjistili jsme, že jsme se přestěhovali na místo plný surfařů
Jsem zvědavá, kdy si to prkno konečně půjčíme …
A skoro každý den procházka na pláž na západ slunce 🙂
Story time
Aneb jak jsme se zavřeli na balkoně. Jednoho krásného večera jsme se ještě v našem prvním ubytování šli navečeřet na balkon, jako skoro každý den. Hezky v klidu, bez ničeho, ani telefonů…
Když jsme dojedli, otočila jsem si směrem dovnitř a řikám, z poloviny ještě ze srandy, že jestli nás tam Tom na tom balkoně zavřel. V tu chvíli mu to nějak docvaklo, že fakt jo, že ty skleněný šoupací dveře fakt úplně dovřel. A zvenku otevřít nejdou. Vevnitř se to totiž jakoby jen zaklapávalo. Tak jsme se na chvíli na sebe tak usmívali 😀 jako co budeme dělat. Nemůžeme nikomu zavolat, protože nemáme ani jeden telefon.
Hotel byl poloprázdnej, takže v okolních pokojích nikdo nebyl. Takže jsme se začali dobývat dovnitř, jestli se tam náhodou nedostanem. Prostrčit nůž a odklapnout, vysadit z kolejnice.. No samozřejmě to nešlo.
Naše dobývání dovnitř asi přilákalo pozornost, protože z protějšího balkónu, z úplně jiného hotelu na nás začali volat, co máme za problém. Tak jsme jim to vysvětlili a byli natolik hodný, že zavolali na náš hotel na recepci.
Hovor nějakou dobu trval, ale pak na nás zakřičeli, že přijde recepční a skrz vedlejší pokoj nás pustí dovnitř. Paní za chvilku opravdu přišla. Přelezli jsme na druhý balkon a byli jsme uvnitř.
Jenže jsme se potřebovali dostat ještě k nám do pokoje. Šli jsme s paní na recepci, že mívají náhradní klíče, ale jelikož je to soukromě vlastněný byt, tak neví jestli je má. Hledala, hledala, nenašla. Tak začala hledat telefonní číslo na majitele. Už mi taky propůjčila počítač na recepci, že zkusím taky někde v mailu vyhrabat to číslo. No jenže asi 5 minut mi trvalo, než jsem trefila správný heslo a pak ještě najít ten email.
Paní byla nakonec rychlejší a číslo našla. Zavolala. S náma se bavila anglicky, do telefonu začala španělsky, pak zjistila, že mluví rusky, tak spustila rusky. No byli jsme zachráněný. Majitel prý za chvíli přijede. Trvalo mu to asi 30 minut, ale hlavně že nám odemknul 😀
Chtěla jsem pro sebe jednou něco udělat.. nebrat si všude ten telefon, v klidu se najíst… Ne… prostě ho budu všude tahat! 🙂
3 Comments
Ahoj Klárko, můžu se prosímtě zeptat, jestli jste jeli jen cestovat, nebo tam chcete i pracovat? A jak to kdyžtak řešíte? 🙂
Ahoj, zatím si jen užívat pohody a klidu a cestovat 🙂