V minulém týdnu na Bali probíhaly oslavy balijského Nového roku a takzvaný Den ticha – Hari Raya Nyepi. Pro mě asi nejzajímavější nejenom balijský svátek, protože nevím jestli někde jinde ve světě mají něco podobného. A jak oslavy a Den ticha probíhá?
Bali: tipy na výlety – pláže na jižním cípu Bali
Dneska se podíváme za krásnými plážemi na jihu Bali. Jelikož je Bali sopečný ostrov, tak většina pláží je s černým/tmavým pískem. Jižní cíp je jedna z výjimek. Najdete tam nádherné bílé pláže, s krásným převážně jemným pískem a krásnou tyrkysovou vodou. Jižní cíp je však velmi útesovitý, a tak na některé pláže se dostanete pouze sestupem z útesu dolu, a pak zase nahoru. K některým už jsou ale samozřejmě udělané silnice.
Pokud se budete chystat navštívit tyto nádherné pláže, doporučuji si vybrat třeba tři z nich na jeden celodenní výlet. Všechny je nesthihnete, pokud si je budete chtít alespoň trochu užít. Také samozřejmě můžete spojit výlet s dalšími turistickými atrakcemi, jako třeba chrám Uluwatu. Ale o tom zase v jiném článku.
Bali: tipy na výlety – jezero Beratan a rýžové terasy
Dnes tu pro vás mám tip na celodenní výlet. Když se budete chystat na Bali, tak si určitě najdete místa, která chcete vidět. Ale už možná nevíte, která místa je dobré spojit a vidět je v jeden den a nebo kolik vůbec těch míst za jeden den stihnout.
Dám vám tip na dvě turistické atrakce, které se v jeden den krásně dají zvládnout a třeba vám zbyde ještě čas i na nějaké další místo.
Proč jsme po roce opustili Bali
Změna je život a my už jsme zase nějakou chtěli. I proto nám už Bali tak nějak stačilo a po roce jsme odjeli. Možná si říkáte, jak někdo může opustit tenhle, jak se zdá, tropický ráj. Prostě jsme chtěli zase vyzkoušet něco jiného. Né že by nás na Bali stále něco nepřekvapovalo, to se asi nikdy nestane. Snad vždycky bych se nad něčím pozastavila a kroutila hlavou 🙂
Musím říct, že náš poslední měsíc, jsem se už jenom těšila až odletíme poznávat jiné kraje. Ale Bali jsem si stále užívala. Měli jsme plno, takže jsme měli plné ruce práce a o zábavu postaráno. Ještě za námi také přijeli kamarádi, pro které už jsme u nás neměli místo, ale na výlet a na pláž jsme společně zajeli. Také jsme po nich a našich hostech mohli poslat pár věcí do Čech. Za ten rok jsme přece jenom něco nastřádali a nechtěli jsme se toho jen tak zbavit. A navíc jsme potom cestovali jenom s 20kilama, takže jsme to museli nějak zredukovat.
Musím říct, že jsem měla ty věci začít posílat do Čech mnohem dřív, protože by toho bylo ještě tolik, co bych z Bali domu chtěla přivézt. Ale nevadí, vím, že až tam pojedeme příště beru prázdný kufr, aby na zpáteční cestu byl plný všech těch krásných věcí a dárků.
Na poslední dva týdny jsme se přestěhovali do jednoho skvělého guesthousu, který byl pár metrů od naší vilky. Tu jsme totiž dali hostům k dispozici celou. Ale stejně jsme tam každý den s nimi byli. Takže s vilkou jsme se opravdu rozloučili až v posledních dnech. Samozřejmě i ke konci nám to majitel nenechal jednoduchý a dělal trošku problémy. Říkal, že od nás odkoupí vybavení, co jsme do vilky pořizovali. Ale prodlužoval to tak dlouho, že pak řekl, že to nechce a nám samozřejmě už nezbýval čas na prodání. A on nejspíš doufal, že mu to tam tím pádem jen tak necháme. My jsme se rozhodli, že radši obdarujeme naše balijské přátele, kteří se stali našimi opravdovými přáteli a věděli jsme, že si to zaslouží.
S těmi i při loučení nějaká ta slzička ukápla. Také se mi stejská po všech těch pesanech, kteří z námi chodili. No a dala bych si i pořádný nasi campur nebo nasi goreng, protože jsem se toho kupodivu po tom roce prostě nepřejedla 😀
Ale jinak se mi po Bali ani kupodivu zas tolik nestýská. Samozřejmě to teplo, sluníčko a moře mi v tý český zimě schází.
Bali: tipy na výlety – Pura Besakih
Vstupné: 60 000 IDR
Umístění: Východ ostrova, pod sopkou Agung (Google mapy)
Chrám Pura Besakih, který se nachází na úpatí sopky Agung je také přezdíván jako „Matka Chrámů“. Je to komplex asi 23 chrámů a prý abyste ho celý prošli, museli byste tam být alespoň den. Pohled na mohutnou horu Agung, která se za vámi tyčí do výšky a výhled až na moře a krásné okolí stojí za to.
V korunách stromů
Ahoj 🙂
Při našem výletu na východ Bali jsme narazili na tohle místěčko. Mysleli jsme, že se tu zdržíme jen chvilku a zase budeme pokračovat dál, ale nakonec tam bylo tolik věcí, co jsme prostě museli prolézt a prozkoumat. Nakonec jsme tady byli určitě i pár hodin.
Life is a Beach
Life is a Beach. Možná znáte spíš to druhé “Life is a B*tch”, ale lepší být pozitivní a optimističtí ne? 🙂 I když mi to občas úplně nejde, ale přes všechno, co život může nastražit, je lepší ho brát hezky a takový jaký je. A hlavně jaký si to uděláme takový to máme… no já si opravdu nestěžuju. Obzvlášť v tento den, kdy jsme si udělali výlet na východ Bali k matce chrámů Pura Besakih (o tom zase jindy), a pak na Virgin (White sandy) beach.
Bali: tipy na výlety – Tanah Lot
Rozhodla jsem se psát doporučení na místa, které můžete na Bali navštívit. Jsme tu na delší dobu, takže cestování po ostrově bereme postupně a pomalu navštěvujeme nejrůznější místa. Začnu s chrámem Tanah Lot, který máme asi jenom 20 minut od vilky.
Jídlo na Bali
Miluju jídlo. A na místní dobroty jsem se moc těšila. Pro Bali typické rýžové terasy, které vidíte na každém kroku prozradí, že rýže tu na jídelníčku bude všude. Místní ji vlastně jedí pořád. K snídani, obědu i večeři. Já rýži miluju, takže mi to vůbec nevadí a obecně asijská kuchyně je jedna z mých oblíbených.
O tom, jak jsme se dostali na Bali
Modrá obloha, sluneční paprsky prohřívající vodu v bazénu před okny pokoje a celoročně 30°C. Takovou dovolenou jsme si vždy přáli a také jsme jednoho dne na takovou odjeli. Ne však na týden, dva nebo dokonce tři, jak je zvykem, ale na rok a nejspíš déle. „Co tam budete takovou dobu dělat?“ Ptali se nás. My však máme o zábavu postaráno, sdílíme své radosti a zážitky s našimi návštěvníky a děláme tak jejich dovolenou nezapomenutelnou. Avšak nebylo tomu tak vždycky, také jsme začínali od nuly v zamračeném Česku.
Dýchali jsme pro svůj sen, ačkoliv jsme žili nudné životy. Byli jsme obyčejný mladý pár, který se dal dohromady na Univerzitě v Hradci Králové. Po studiích jsme nastoupili do zaměstnání a fungovali pěkně podle pravidel systému. Až na jeden malý rozdíl. Byli jsme odhodlaní nesmířit se s celoživotním osudem zaměstnance v Čechách a snili jsme o cestě do světa. Šetřili jsme proto na každé maličkosti a krůček po krůčku se přibližovali k uskutečnění našeho snu. To jsme ještě ani nevěděli kam. Pojedeme do Austrálie nebo na Nový Zéland? Něco málo si vyděláme a potom třeba někam na pláž k oceánu? Uplynuly dva roky a kousky se začaly skládat dohromady. Naši přátelé, kteří odjeli před rokem na Nový Zéland nám napsali, že se budou přesouvat na Bali, kde si chtějí najít vilku. Tak jestli tam nechceme jet také. Řekli jsme si proč ne. Někde se začít musí, tak klidně na Bali. Pokračovali jsme v práci a dále šetřili, zatímco jsme se už viděli na Bali, v naší vilce, kterou si po příjezdu najdeme. Asi po měsíci se ozvali naši přátelé, že svoji vilku našli. Ta pravá zpráva ale přišla, až když napsali, že majitel vedle staví druhou úplně stejnou. Byl to pro nás risk, protože pronájem vilky hned pohltil většinu našich úspor, ale na druhou stranu disponovala dvěma pokoji, čímž se otevřela možnost pronajímání. Ačkoliv to pro nás byl krok do neznáma, chopili jsme se příležitosti. Vzali jsme si kontakt na majitele vilek a už jsme se domlouvali. Následovala výpověď v práci, zařizování letenek, víz a příprava na nový život. Zde si člověk uvědomí, že už moc není cesty zpět. Opouštíme pohodlí jistoty domova a příjmů, zatímco se pouštíme za svými sny. Loučíme se s rodinou, přáteli a vydáváme se na cestu o šest časových pásem vpřed.
Nikdy nezapomeneme na ten moment, když jsme poprvé vyšli z letištní haly. Vlhký tropický vzduch, slunce v naší tváři a ten hrdý pocit, že jsme tu. Vilku jsme znali z fotografií, ale vidět jí na vlastní oči nás opravdu dostalo. Venkovní kuchyně, bazén na zahradě a nádherný výhled do přírody na rýžová pole. Tak tomuhle teď říkáme domov. To jsme ještě netušili, jaká to bude s Balijci dřina. Chtěli jsme hned začít s poznáváním ostrova, ale čekalo nás i zařizování. Vilka je novostavba, a proto ji bylo třeba nejdříve vybavit. Ideální by byla IKEA a zařídit vše v jeden den. Tak to na Bali ale nechodí. Trávili jsme čas objížděním obchodů u cest a čekání na dodání objednávky jsme si krátili výlety po ostrově. Plně jsme se tak sžili s místním tempem. Na Bali čas plyne pomalu a nikdo nikam nespěchá. Takže když Balijec v truhlářství řekne, že zrcadlo bude hotové za dva dny, bude to nejméně za čtyři. A v rámečku stejně nakonec zrcadlo chybělo.
Žijeme v ráji a jsme za to vděční. I přes všechny starosti s balijským laxním přístupem a vyššími životními náklady než jsme si představovali, jsme šťastní, že tu jsme. A když teď vzpomínáme, jak jsme do toho šli po hlavě bez jakékoliv jistoty, šli bychom do toho znovu. Lidé se bojí riskovat, protože by mohli neuspět. My ale vidíme, co můžeme získat. Život začíná tam, kde končí strach. Na Bali jsme už jako doma a těší nás, že můžeme své radosti sdílet s ostatními. Vítáme návštěvníky tohoto tropického ostrova v naší soukromé vilce, představujeme jim Bali a děláme jejich dovolenou takovou, jakou chtějí zažít znovu.
Plňte si své sny, lidičky, stojí to za to! Klára a Tomáš