Odložím si tady střípky z prvního měsíce na Tenerife. Zatím jsme jen prozkoumávali blízké okolí, kde jsme byli ubytovaní. Výlety po ostrově už brzy budou. A jestli se chcete pobavit, na konci bude vtipný příběh, jak jsme se zavřeli na balkoně 😀
Okolí Costa Adeje
Playa de Troya
Západ slunce z našeho apartmánu
Playa de las Americas
Náš super bazén, který máme v areálu apartmánů
K bazénu patří i kočky 😀
Všechny kafíčka a obídky na balkoně si mooc užíváme 🙂
Ano, když jsme se nastěhovali do novýho apartmánu, tak potřeboval trochu víc úklidu.
Výlet do IKEA pro pár nezbytností
Procházka směrem do Los Cristianos
Zjistili jsme, že jsme se přestěhovali na místo plný surfařů
Jsem zvědavá, kdy si to prkno konečně půjčíme …
A skoro každý den procházka na pláž na západ slunce 🙂
Aneb jak jsme se zavřeli na balkoně. Jednoho krásného večera jsme se ještě v našem prvním ubytování šli navečeřet na balkon, jako skoro každý den. Hezky v klidu, bez ničeho, ani telefonů…
Když jsme dojedli, otočila jsem si směrem dovnitř a řikám, z poloviny ještě ze srandy, že jestli nás tam Tom na tom balkoně zavřel. V tu chvíli mu to nějak docvaklo, že fakt jo, že ty skleněný šoupací dveře fakt úplně dovřel. A zvenku otevřít nejdou. Vevnitř se to totiž jakoby jen zaklapávalo. Tak jsme se na chvíli na sebe tak usmívali 😀 jako co budeme dělat. Nemůžeme nikomu zavolat, protože nemáme ani jeden telefon.
Hotel byl poloprázdnej, takže v okolních pokojích nikdo nebyl. Takže jsme se začali dobývat dovnitř, jestli se tam náhodou nedostanem. Prostrčit nůž a odklapnout, vysadit z kolejnice.. No samozřejmě to nešlo.
Naše dobývání dovnitř asi přilákalo pozornost, protože z protějšího balkónu, z úplně jiného hotelu na nás začali volat, co máme za problém. Tak jsme jim to vysvětlili a byli natolik hodný, že zavolali na náš hotel na recepci.
Hovor nějakou dobu trval, ale pak na nás zakřičeli, že přijde recepční a skrz vedlejší pokoj nás pustí dovnitř. Paní za chvilku opravdu přišla. Přelezli jsme na druhý balkon a byli jsme uvnitř.
Jenže jsme se potřebovali dostat ještě k nám do pokoje. Šli jsme s paní na recepci, že mívají náhradní klíče, ale jelikož je to soukromě vlastněný byt, tak neví jestli je má. Hledala, hledala, nenašla. Tak začala hledat telefonní číslo na majitele. Už mi taky propůjčila počítač na recepci, že zkusím taky někde v mailu vyhrabat to číslo. No jenže asi 5 minut mi trvalo, než jsem trefila správný heslo a pak ještě najít ten email.
Paní byla nakonec rychlejší a číslo našla. Zavolala. S náma se bavila anglicky, do telefonu začala španělsky, pak zjistila, že mluví rusky, tak spustila rusky. No byli jsme zachráněný. Majitel prý za chvíli přijede. Trvalo mu to asi 30 minut, ale hlavně že nám odemknul 😀
Chtěla jsem pro sebe jednou něco udělat.. nebrat si všude ten telefon, v klidu se najíst… Ne… prostě ho budu všude tahat! 🙂
Jaké je teď cestování, co všechno potřebujete zařídit a jak to třeba probíhá na letišti? Před naší cestou jsme si hledali informace, kde to šlo, ale upřímně něco jsem prostě nenašla, a tak jsem si řekla, že sepíšu nějaké informace. Letěli jsme v únoru, takže to co tady píšu, už nemusí platit. Také každá země má jiné podmínky vstupu – my jsme letěli na Kanáry (Španělsko). A taky, jak to probíhá když se vracíte zpět do Čech vám neporadím, protože zatím jsme absolvovali jen cestu ven 🙂
Už je to tak, jsme na Kanárech. Konečně! Rok 2020 nebyl asi pro nikoho podle plánu a to já moc neplánuju. Ale … plánovali jsme zase někam vycestovat. Bylo to vlastně v plánu už od návratu z Bali.
Že chvíli pobydeme zase v Čechách a pak zase někam vycestujeme. Myslím, že to bylo v únoru 2020, kdy jsme si řekli – tak jo, kam tedy pojedeme?
V minulém týdnu na Bali probíhaly oslavy balijského Nového roku a takzvaný Den ticha – Hari Raya Nyepi. Pro mě asi nejzajímavější nejenom balijský svátek, protože nevím jestli někde jinde ve světě mají něco podobného. A jak oslavy a Den ticha probíhá?
Dneska se podíváme za krásnými plážemi na jihu Bali. Jelikož je Bali sopečný ostrov, tak většina pláží je s černým/tmavým pískem. Jižní cíp je jedna z výjimek. Najdete tam nádherné bílé pláže, s krásným převážně jemným pískem a krásnou tyrkysovou vodou. Jižní cíp je však velmi útesovitý, a tak na některé pláže se dostanete pouze sestupem z útesu dolu, a pak zase nahoru. K některým už jsou ale samozřejmě udělané silnice.
Pokud se budete chystat navštívit tyto nádherné pláže, doporučuji si vybrat třeba tři z nich na jeden celodenní výlet. Všechny je nesthihnete, pokud si je budete chtít alespoň trochu užít. Také samozřejmě můžete spojit výlet s dalšími turistickými atrakcemi, jako třeba chrám Uluwatu. Ale o tom zase v jiném článku.
Ahoj!
Poslední víkend v lednu jsme měli s Tomem menší sešlost a povídání o Bali tady v místní vesnické hospůdce. Alespoň jsme si mysleli, že to bude pro pár lidí. Když nás po našem příjezdu oslovila paní z místního zastupitelstva obce, jestli nechceme udělat nějaké povídání o našem roce na Bali, tak jsme si řekli proč ne. Čím víc se konání akce blížilo, tím nám všichni z okolí povídali, že to vypadá, že se tam chystá celá vesnice. Nějak jsme to neřešili. Ale pak jsme si začali řikat, co když opravdu přjde tolik lidí? Představovali jsme si, že budeme povídat pro pár lidí a bude to fajn. Už jenom to, že mi řikali, že budu muset mluvit do mikrofonu. To se mi vůbec nelíbilo 😀 Nejsem vůbec ten typ co by měl rád vystupování před lidmi. Jenom nějaký prezentování ve škole byla pro mě noční můra.
A kdybychom věděli, že příjde tolik lidí, asi bychom na nic takovýho nekývli 😀 Opravdu byla plná hospoda.
Ale po pár větách, kdy jsme si zvykali, to nakonec ani nebylo tak hrozný. Ani to mluvení do mikrofonu. Nějak jsem to ani nevnímala. Chtěli jsme, aby se lidi ptali v průběhu našeho vyprávění. A opravdu to byla taková příjemná konverzace. Sice jsme si mysleli, že se budou ptát víc, ale i tak to bylo fajn. Několikrát jsme obecenstvo i pobavili našema historkama 😀
Protáhli jsme to teda přes dvě hodiny a asi zázrakem jsme udrželi pozornost diváků i na takovou dobu. Po skončení se nám sypaly jen samé pozitivní ohlasy. A vlastně i pár dní potom, takže snad se to opravdu líbilo.
Nakonec jsme konstatovali, že to nebylo tak hrozný povídat do mikrofonu před tolika lidma. Ale nikdy bych do sebe neřekla, že něco takovýho někdy udělám 😀
Takže ještě jednou děkujeme všem co si přišli poslechnout naše vyprávění o roce na Bali! 🙂
A děkujeme za zmínku na stránkách obce.
Dnes tu pro vás mám tip na celodenní výlet. Když se budete chystat na Bali, tak si určitě najdete místa, která chcete vidět. Ale už možná nevíte, která místa je dobré spojit a vidět je v jeden den a nebo kolik vůbec těch míst za jeden den stihnout.
Dám vám tip na dvě turistické atrakce, které se v jeden den krásně dají zvládnout a třeba vám zbyde ještě čas i na nějaké další místo.
Změna je život a my už jsme zase nějakou chtěli. I proto nám už Bali tak nějak stačilo a po roce jsme odjeli. Možná si říkáte, jak někdo může opustit tenhle, jak se zdá, tropický ráj. Prostě jsme chtěli zase vyzkoušet něco jiného. Né že by nás na Bali stále něco nepřekvapovalo, to se asi nikdy nestane. Snad vždycky bych se nad něčím pozastavila a kroutila hlavou 🙂
Musím říct, že náš poslední měsíc, jsem se už jenom těšila až odletíme poznávat jiné kraje. Ale Bali jsem si stále užívala. Měli jsme plno, takže jsme měli plné ruce práce a o zábavu postaráno. Ještě za námi také přijeli kamarádi, pro které už jsme u nás neměli místo, ale na výlet a na pláž jsme společně zajeli. Také jsme po nich a našich hostech mohli poslat pár věcí do Čech. Za ten rok jsme přece jenom něco nastřádali a nechtěli jsme se toho jen tak zbavit. A navíc jsme potom cestovali jenom s 20kilama, takže jsme to museli nějak zredukovat.
Musím říct, že jsem měla ty věci začít posílat do Čech mnohem dřív, protože by toho bylo ještě tolik, co bych z Bali domu chtěla přivézt. Ale nevadí, vím, že až tam pojedeme příště beru prázdný kufr, aby na zpáteční cestu byl plný všech těch krásných věcí a dárků.
Na poslední dva týdny jsme se přestěhovali do jednoho skvělého guesthousu, který byl pár metrů od naší vilky. Tu jsme totiž dali hostům k dispozici celou. Ale stejně jsme tam každý den s nimi byli. Takže s vilkou jsme se opravdu rozloučili až v posledních dnech. Samozřejmě i ke konci nám to majitel nenechal jednoduchý a dělal trošku problémy. Říkal, že od nás odkoupí vybavení, co jsme do vilky pořizovali. Ale prodlužoval to tak dlouho, že pak řekl, že to nechce a nám samozřejmě už nezbýval čas na prodání. A on nejspíš doufal, že mu to tam tím pádem jen tak necháme. My jsme se rozhodli, že radši obdarujeme naše balijské přátele, kteří se stali našimi opravdovými přáteli a věděli jsme, že si to zaslouží.
S těmi i při loučení nějaká ta slzička ukápla. Také se mi stejská po všech těch pesanech, kteří z námi chodili. No a dala bych si i pořádný nasi campur nebo nasi goreng, protože jsem se toho kupodivu po tom roce prostě nepřejedla 😀
Ale jinak se mi po Bali ani kupodivu zas tolik nestýská. Samozřejmě to teplo, sluníčko a moře mi v tý český zimě schází.
2018 Highlights, aneb výběr toho nejlepšího z roku 2018! 🙂
Nový rok jsem oslavila na Bali. Na pláži s dalším asi milionem lidí 😀 a nekontrolovatelného množství létajících rachejtlí.
Dále jsme objevovali krásy Bali.
Šla jsem poprvé na surf a časem jsem se na tom i postavila.
Potkali jsme spoustu nových a skvělých lidí (teď už přátel:))
A zvířat 😀
Když naši hosti našli nový domov pro tuhle roztomilou kuličku.
