Ahoj 🙂

Při našem výletu na východ Bali jsme narazili na tohle místěčko. Mysleli jsme, že se tu zdržíme jen chvilku a zase budeme pokračovat dál, ale nakonec tam bylo tolik věcí, co jsme prostě museli prolézt a prozkoumat. Nakonec jsme tady byli určitě i pár hodin.

Life is a Beach. Možná znáte spíš to druhé “Life is a B*tch”, ale lepší být pozitivní a optimističtí ne? 🙂 I když mi to občas úplně nejde, ale přes všechno, co život může nastražit, je lepší ho brát hezky a takový jaký je. A hlavně jaký si to uděláme takový to máme… no já si opravdu nestěžuju. Obzvlášť v tento den, kdy jsme si udělali výlet na východ Bali k matce chrámů Pura Besakih (o tom zase jindy), a pak na Virgin (White sandy) beach.

Modrá obloha, sluneční paprsky prohřívající vodu v bazénu před okny pokoje a celoročně 30°C. Takovou dovolenou jsme si vždy přáli a také jsme jednoho dne na takovou odjeli. Ne však na týden, dva nebo dokonce tři, jak je zvykem, ale na rok a nejspíš déle. „Co tam budete takovou dobu dělat?“ Ptali se nás. My však máme o zábavu postaráno, sdílíme své radosti a zážitky s našimi návštěvníky a děláme tak jejich dovolenou nezapomenutelnou. Avšak nebylo tomu tak vždycky, také jsme začínali od nuly v zamračeném Česku.

Dýchali jsme pro svůj sen, ačkoliv jsme žili nudné životy. Byli jsme obyčejný mladý pár, který se dal dohromady na Univerzitě v Hradci Králové. Po studiích jsme nastoupili do zaměstnání a fungovali pěkně podle pravidel systému. Až na jeden malý rozdíl. Byli jsme odhodlaní nesmířit se s celoživotním osudem zaměstnance v Čechách a snili jsme o cestě do světa. Šetřili jsme proto na každé maličkosti a krůček po krůčku se přibližovali k uskutečnění našeho snu. To jsme ještě ani nevěděli kam. Pojedeme do Austrálie nebo na Nový Zéland? Něco málo si vyděláme a potom třeba někam na pláž k oceánu? Uplynuly dva roky a kousky se začaly skládat dohromady. Naši přátelé, kteří odjeli před rokem na Nový Zéland nám napsali, že se budou přesouvat na Bali, kde si chtějí najít vilku. Tak jestli tam nechceme jet také. Řekli jsme si proč ne. Někde se začít musí, tak klidně na Bali. Pokračovali jsme v práci a dále šetřili, zatímco jsme se už viděli na Bali, v naší vilce, kterou si po příjezdu najdeme. Asi po měsíci se ozvali naši přátelé, že svoji vilku našli. Ta pravá zpráva ale přišla, až když napsali, že majitel vedle staví druhou úplně stejnou. Byl to pro nás risk, protože pronájem vilky hned pohltil většinu našich úspor, ale na druhou stranu disponovala dvěma pokoji, čímž se otevřela možnost pronajímání. Ačkoliv to pro nás byl krok do neznáma, chopili jsme se příležitosti. Vzali jsme si kontakt na majitele vilek a už jsme se domlouvali. Následovala výpověď v práci, zařizování letenek, víz a příprava na nový život. Zde si člověk uvědomí, že už moc není cesty zpět. Opouštíme pohodlí jistoty domova a příjmů, zatímco se pouštíme za svými sny. Loučíme se s rodinou, přáteli a vydáváme se na cestu o šest časových pásem vpřed.

Nikdy nezapomeneme na ten moment, když jsme poprvé vyšli z letištní haly. Vlhký tropický vzduch, slunce v naší tváři a ten hrdý pocit, že jsme tu. Vilku jsme znali z fotografií, ale vidět jí na vlastní oči nás opravdu dostalo. Venkovní kuchyně, bazén na zahradě a nádherný výhled do přírody na rýžová pole. Tak tomuhle teď říkáme domov. To jsme ještě netušili, jaká to bude s Balijci dřina. Chtěli jsme hned začít s poznáváním ostrova, ale čekalo nás i zařizování. Vilka je novostavba, a proto ji bylo třeba nejdříve vybavit. Ideální by byla IKEA a zařídit vše v jeden den. Tak to na Bali ale nechodí. Trávili jsme čas objížděním obchodů u cest a čekání na dodání objednávky jsme si krátili výlety po ostrově. Plně jsme se tak sžili s místním tempem. Na Bali čas plyne pomalu a nikdo nikam nespěchá. Takže když Balijec v truhlářství řekne, že zrcadlo bude hotové za dva dny, bude to nejméně za čtyři. A v rámečku stejně nakonec zrcadlo chybělo.

Žijeme v ráji a jsme za to vděční. I přes všechny starosti s balijským laxním přístupem a vyššími životními náklady než jsme si představovali, jsme šťastní, že tu jsme. A když teď vzpomínáme, jak jsme do toho šli po hlavě bez jakékoliv jistoty, šli bychom do toho znovu. Lidé se bojí riskovat, protože by mohli neuspět. My ale vidíme, co můžeme získat. Život začíná tam, kde končí strach. Na Bali jsme už jako doma a těší nás, že můžeme své radosti sdílet s ostatními. Vítáme návštěvníky tohoto tropického ostrova v naší soukromé vilce, představujeme jim Bali a děláme jejich dovolenou takovou, jakou chtějí zažít znovu.

Plňte si své sny, lidičky, stojí to za to! Klára a Tomáš

I když jsme se už dva týdny skoro nehli z naší vilky, o zážitky máme stále postaráno. Ve vilce jsme zavření proto, protože jsem ležela asi týden s antibiotiky, díky zánětu močových cest a jakmile se mi udělalo dobře, zánět se odstěhoval pro změnu k Tomovi do ucha. A když už ho to nebolelo, zajeli jsme si na výlet do Ubudu a hned druhý den ho pro změnu bolelo druhý ucho. Teď už to vypadá, že jsme se snad všech nemocí zbavili a můžeme zase dál prozkoumávat ostrov. Za ten měsíc, co už tady vegetíme jsem naskládala spoustu fotek, které jsem tady ještě nezveřejnila, tak bych se o ně chtěla podělit. Pro více fotek a příběhů také můžete sledovat můj instagram.